Základem inscenace je pozdní tvorba francouzského básníka Charlese Baudelaira – jeho básně v próze ze sbírky Pařížský splín. Jsou to sevřené miniatury představující scénu zhuštěnou do několika řádků, jindy pomíjivé myšlenkové pochody a romantické utopické představy konce předminulého století. Baudelairovy básně jsou někdy ponuré a melancholické, jindy veselé. Stvořil je pro lidi na prahu moderny, kteří se nemohou rozhodnout mezi apatickou touhou po životě a erotizovanou touhou po smrti, mezi touhou po nekonečnu a banální trivialitou.

Otevřenou formu přejímá i inscenace, která skrze loutky a hudební nástroje, ale i texty namluvené dětmi a mládeží směřuje ke kaleidoskopu nejrůznějších nálad, pocitů a myšlenek. Je založena na imaginaci a kreativním vztahu mezi herci, loutkami, Baudelairovými básněmi a publikem 21. století. Inscenace získala mnohá ocenění, například cenu za mimořádný umělecký počit na Stuttgartské divadelní ceně Grand Prix v roce 2007 a poté i na dalších loutkářských festivalech.