Kovbojové a cowgirls, ostrostřelci a ostrostřelkyně, indiáni nebo kozáci… Onoho srpnového dne roku 1906 sklidí velkolepý potlesk, stejně jako na dalších zastávkách po celé rakousko-uherské monarchii. Není divu, že lákání dálek a dobrodružství podlehne jeden z nadšených diváků. Dvanáctiletý Bořek uteče z domu a tajně se k pozoruhodné kompanii vedené fanfaronským principálem přidá. Jazyková bariéra nutí postavy volit slova co nejjednodušší – a když dojdou, přichází na řadu řeč obrazů, gest a pohledů…
Romantický sen ale rámcuje jiný historický kontext. Píše se rok 1950 a Bořek, už dospělý, utíká znovu. A tentokrát ne z rozmaru, ale z holé nutnosti. Vedle možná až naivní lásky k westernovým příběhům, z nichž se zrodil fenomén českého trampingu, je tak dalším tématem inscenace i nostalgický vztah české společnosti k Novému světu a iluze svobody, jež Amerika mnohým symbolizovala. Ostatně problematika emigrace – ať už dobrovolné či vynucené okolnostmi, spojuje příběhy na scéně s naší dnešní realitou. I scénografie přejímá onu výsostnou kočovnickou povahu příběhu.